Archiv autora: administrator

Láčkovka Lowova

Posted on by administrator

Láčkovka Lowova (Nepenthes lowii) je druh masožravé rostliny z rodu láčkovka (Nepenthes). Byla objevena v roce 1851 Hughem Lowem a popsána a pojmenována po něm Josephem Daltonem Hookerem roku 1859.

Stupeň ohrožení podle IUCN

VU – zranitelný

Výskyt

Láčkovka Lowova je endemickým druhem Bornea, vyskytuje se v Bruneji v oblastech Sabah a Sarawak, kde roste na horách Trus Madi, Kinabalu, Buli, Tama Abu, Bario, Murud a Mulu. Přednost dává mlžným lesům v nadmořské výšce 1 600 až 2 600 m, roste převážně na zemi na porostech mechů a rašeliníků. Při domácím pěstování je vhodné rostlinu sadit do epifytní směsi pro láčkovky

Interakce se zvířaty

Láčkovka Lowova je masožravá rostlina; živiny získává lapáním drobných živočichů. Ty láká například pomocí barvy a nektaru na obústí, které je kluzké, a když se na něj nějaký hmyz dostane, spadne dolů do trávicí tekutiny, kde se utopí a je následně rozložen pomocí trávicích enzymů.[5] Hmyz chytají především spodní láčky. Horní láčky získávají pro rostlinu živiny pomocí mutualismu s drobným savcem tanou horskou (Tupaia montana). Tu lákají na sladký nektar na víčku, přičemž při krmení tany do rostliny kálí a zajišťují jí tím přísun dusíku.

Ohrožení

Nebezpečí pro tento druh představuje především ztráta přirozeného prostředí, ale také sběr těchto rostlin pro komerční využití, neb se jedná o vyhledávanou okrasnou rostlinu. Láčkovka Lowova má Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) přiřazen status zranitelný a je zapsán na přílohu II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Mimo to se většina populací vyskytuje v chráněných oblastech a nelegální sběr snižuje vytváření levnějších klonů pomocí metody in vitro

Láčkovka soudečková

Posted on by administrator

Láčkovka soudečková (Nepenthes ampullaria, latinsky: ampulla = láhev), je výrazný a snadno poznatelný druh láčkovky, vyskytující se na Borneu, Molukách, Nové Guineji, poloostrovní části Malajsie, Singapuru, Sumatře a v Thajsku.

Tento druh láčkovky se malinko odklonil od „masožravosti“. Láčky se přizpůsobily k zachytávání a rozkládání detritu, hlavně padajícího listí.

Stupeň ohrožení podle IUCN

LC – málo dotčený

Stanoviště

Láčkovka soudečkovitá roste nejčastěji ve vlhkých, stinných lesích, na půdách chudých na živiny. Na Borneu roste v lesích Kerangas, což jsou lesy na kyselých písčitých půdách s nízkým obsahem fosforu. Dále roste v bažinatých lesích, kde je půda pokryta tenkou vrstvou rašeliny, tvořené nedokonale rozloženým spadaným listím. Vyskytují se v nadmořské výšce od 0 do 2100 m n. m. Na Sumatře a poloostrovní Malajsii se vyskytuje do nadm. výšky 1100 m převážně ve vlhkých lesích, kde jsou půdy extrémně chudé na živiny. Občas rostou také na okrajích rýžových polí. Na Nové Guineji roste nejčastěji v araukáriových lesích a také v sekundárních lesích, které vznikají na území původního lesa, zasaženého např. požárem, větry či sesuvy. Byly zaznamenány také výskyty na podmáčených travnatých územích.

Masožravost

Nepenthes ampullaria se odklonila od masožravosti, většinu živin získává „trávením“ spadané listové hmoty. Je tedy převážně saprofágní. Víčko pasti je velmi malé a odklopené, což umožňuje chytání opadu. Nektarové žlázy, jež se vyskytují se na spodní straně víčka a lákající kořist, se u N. ampullaria téměř nevytvářejí. Žlaznatá oblast na vnitřní straně láčky, tvořící trávicí tekutinu, dosahuje až k obústí. Kluzká vosková zóna, zabraňující kořisti uniknout z láčky, je zde redukována. Láčky tohoto druhu jsou proti mnoha jiným druhům relativně dlouho aktivní. Několik organismů se dokonce dokázalo přizpůsobit k životu v pastech.

Láčkovka podivná

Posted on by administrator

Láčkovka podivná (Nepenthes mirabilis) je tropická masožravá rostlina lapající hmyz do láčky s tekutinou obsahující trávicí enzymy. Obvykle roste v přirozeně chudé nebo degradované půdě a tímto způsobem si doplňuje nedostatkové živiny, které potřebuje pro tvorbu květů. Je obdobně jako ostatní láčkovky rostlinou dvoudomou, t.j. existují rostliny jen se samčími nebo jen samičími květy.

Stupeň ohrožení podle IUCN

LC – málo dotčený

Rozšíření

Jedná se o nejrozšířenější druh rodu láčkovka (Nepenthes), jehož areál se rozkládá v jihovýchodní Asii, severní Austrálii i v Oceánii. Láčkovka podivná roste v jihovýchodní Číně (provincie Kuang-tung a Chaj-nan), v Kambodži, Laosu, Myanmaru, Thajsku, Vietnamu a dále v Malajsii (pevninská Malajsie, Sabah i Sarawak), Bruneji, na jižních ostrovech Filipín, v Indonésii na východní Jávě, Borneu a na ostrovech Sulawesi, Bali a Lombok, na Nové Guineji, v Queenslandu na severu Austrálie i na ostrovech Palau v souostroví Karolíny na západě pacifické Mikronésie.

Ekologie

Vyrůstá obvykle na vlhkých až mokrých místech, na okrajích lesů a křovin, na vřesovištích, travnatých i narušených plochách s neúrodnými půdami, obvykle v blízkosti vodních toků a jezer. Je dosti přizpůsobivá, vyskytuje se jak v bažinách, tak i na stanovištích po delší dobu vysušených. Obvykle se nachází v nižších nadmořských výškách okolo 400 m, na Nové Guineji ale vystupuje až do výšky 1000 m.

Jejich původní stanoviště jsou někdy ničena při antropogenních úpravách pozemků, ale rostliny si často nacházejí na narušené jalové půdě nová místa k růstu. Z pozorování dokonce vyplývá, že počet nových stanovišť je obvykle vyšší, než ztráty původních kolonií. Místně může být populace ohrožena (např. vysušováním bažin v australském Queenslandu), ale globální výskyt láčkovky podivné se odhaduje v miliónech exemplářů a předpokládá se dokonce její stoupající trend rozšíření.

Rosnatka anglická

Posted on by administrator

Rosnatka anglická (Drosera anglica) je drobná masožravá rostlina z čeledi rosnatkovité (Droseraceae).

Popis

Rostlinu tvoří přízemní růžice s květenstvím, které dosahuje až 20 centimetrové výšky. Listy bývají polovzpřímené s dlouhým řapíkem, na čepelích jsou umístěny tentakule. Květenství bývá složeno ze šesti bílých květů. Kvete od června do srpna.

Rozšíření

Vyskytuje se především v otevřených nezalesněných oblastech s mokrou vápenitou půdou, rašeliništích či vřesovištích. V Evropě je rozšířená hlavně v její severní části. Zasahuje ale také do střední Evropy, včetně České republiky a Slovenska, kde patří mezi kriticky ohrožené druhy. Roste také v části severní Asie, v Japonsku a v Severní Americe. Nejjižněji se objevuje na Havajském ostrově Kauai, kde je nazývána mikinalo, či v americké Kalifornii

Bublinatka vícekvětá

Posted on by administrator

Bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii) je bezkořenná vodní masožravá rostlina, druh z rodu bublinatka, vyskytuje se v české přírodě jen vzácně.

Stupeň ohrožení podle IUCN

DD – chybí údaje

Výskyt

Evropský druh rostoucí od Britských ostrovů přes jih severní, sever západní a přes celou Střední Evropu až do Ruska. Většinou se vyskytuje ostrůvkovitě a v nevelkých počtech. Rostlina je velmi závislá na kvalitě vody, vyžaduje čistou, měkkou a mírně kyselou s 4,5 až 5,5 pH, snáší krátkodobé vysychání. Vyskytuje se na okrajích rašelinišť, lesních tůní a rybníků. Je málo konkurence schopná, mnohde zaroste rozpínavějšími druhy vodních nebo bažinných rostlin.

Rozmnožování

Rozkvetlé květy (červenec až září) opylované létajícím hmyzem však nevytvářejí semena a rostliny se rozmnožují pouze vegetativně fragmentaci zelené lodyhy. Samostatně rostoucí lodyha je vlastně rostlina. Na sklonku léta se na koncích vyzrálých lodyh vytvářejí tzv. turiony, což jsou v podstatě pupeny schopné přečkat chladné období. S nástupem podzimu začínají lodyhy zahnívat a klesají ke dnu společně s turiony. Při jarním oteplení vyplavou turiony k hladině a vyrostou z nich vlastně původní lodyhy. Zanášením turionů ptactvem na jiná území se může bublinatka vícekvětá rozšiřovat i do vzdáleného okolí.

Ohrožení

V současnosti se vyskytuje v České republice jen na několika málo lokalitách: v okolí Doks ve středních Čechách, u Mimoně na severu, kolem Zlivi na jihu a poblíž Plzně na západě Čech. Jsou to nové nebo obnovené lokality, předtím asi okolo roku 2000 se mělo téměř za to, že druh možná vyhynul. V roce 1992 byla bublinatka vícekvětá prohlášena vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a v roce 2000 „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky“ za druh kriticky ohrožený.

Láčkovka lemovaná

Posted on by administrator

Láčkovka lemovaná (Nepenthes albomarginata) je tropická láčkovka původní na Borneu, Západní Malajsii a Sumatře. Druhové jméno albomarginata pochází z Latiny a vzniklo spojením slov albus (bílý) a marginatus (vroubený), což se vztahuje k pásu bílých trichomů, charakteristickému pro tento druh.


Stupeň ohrožení podle IUCN

LC – málo dotčený

Popis

Láčkovka lemovaná je popínavá rostlina. Stonek může dosahovat délky až 4 m a průměru až 5 mm. Listy jsou kožovité, kopinaté, objímavé, až 25 cm dlouhé a 2 cm široké. Nemají řapík a od konce k bázi se zužují. Podélná žilnatina je nezřetelná. Úponky jsou až 20 cm dlouhé. Spodní láčky jsou v dolní třetině baňaté a nahoře válcovité a relativně malé. dosahují jen asi 15 cm délky a 4 cm šířky. Po čelní straně láčky sbíhá pár cca 5 mm širokých, roztřepených křidélek.

Obústí je na průřezu válcovité, až 2 mm široké, nezřetelně zoubkované. Vnitřní povrch baňaté části láčky je pokryt žlázami. Víčko (operculum) je téměř kruhovité, bez přívěsků. Horní láčky se v mnohém podobají spodním. Jsou válcovité až nálevkovité a na čelní straně mají místo křidélek dvě žebra.

Masožravost

Nepenthes albomarginata je zajímavá svou specializací na termity. Pokud se láčka naplní termity, pruh bílých chloupků pod obústím se vytratí. Bílé chloupky totiž lákají termity. Zatímco si pochutnávají na chloupcích, mnoho jich napadá do láčky a pak už nemohou ven.

Rosnatka královská

Posted on by administrator

Rosnatka královská (Drosera regia) je masožravá rostlina náležící do rodu rosnatka (Drosera), která je endemitním druhem pro jedno údolí v Jihoafrické republice, kde obývá pouze dvě lokality (o výškách 500 a 900 m n. m.). Jejím biotopem je typ krajiny nazývaný fynbos. Rostlina vytváří až 70cm listy, pokryté lepkavými tentakulemi určenými pro lov hmyzu. Na dotyk kořisti rostlina reaguje ohýbáním tentakulí i samotných listů. U rosnatky královské se vyvinulo mnoho charakteristik, které ji odlišují od většiny ostatních rosnatek − například dřevité oddenky či nerozvíjení květních stvolů circinátní vernací (do spirály).

Výskyt

Rosnatka královská je endemit Jihoafrické republiky (JAR). Byla zde nalezena pouze na dvou lokalitách o nadmořských výškách 500 a 900 m u hory Bainskloof poblíž Wellingtonu v západním Kapsku. Přes další rozsáhlý průzkum nebyly rosnatky nalezeny v jiných podobných blízkých lokalitách. U těchto dvou populací, přičemž každá je omezena jen na několik set metrů čtverečních, existují malé rozdíly ve stavbě těla, jako například šířka listů. Rosnatka královská se vyskytuje v oblastech porostlých nízkými nebo středně velkými stálezelenými keři na vřesovištích; tento biotop, charakteristický pro JAR, se nazývá fynbos. Teploty zde mohou klesnout až pod bod mrazu.

Půda v oblasti (nižší nadmořská výška), ve které se rosnatka Drosera regia vyskytuje, je charakterizována jako trvale vlhká a se strmými štěrkovitými svahy. Leží v korytě bývalého vodního toku. Rosnatka královská roste hlavně v písčitých půdách složených z rašeliny a kvarcitu, které pokrývá štěrk, oddenky mohou růst mezi travinami. Další vegetaci tvoří druhy z rodu Leucadendron a čeledí šáchorovité (Cyperaceae), kosatcovité (Iridaceae) a lanovcovité (Restionaceae). V oblasti je také nutná přítomnost hmyzu, kterým se rostlina přiživuje, a pravidelné požáry, hubící ostatní rostliny v blízkosti rosnatky.

Bublinatka opomíjená

Posted on by administrator

Bublinatka opomíjená (Utricularia gibba) je masožravá vodní rostlina z čeledi bublinatkovitých. Roste na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Vyniká výjimečně malým genomem; při sekvenování její DNA byla nalezena pouhá 3 % nekódující DNA.

Stupeň ohrožení podle IUCN

LC – málo dotčený

Výskyt

Roste obvykle ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách s nižším obsahem fosforu a dusíku, nejčastěji v nižších nadmořských výškách, ale může se vyskytnout i ve výšce 2500 m n. m. Je rozšířená celosvětově: Ve většině Asie včetně Číny a Japonska, v Severní, Střední i Jižní Americe, ve většině Afriky i na Nové Guineji, v Austrálii, Tasmánii a na Severním ostrově Nového Zélandu (kde je považována za plevel). V Evropě se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově.

Láčkovice australská

Posted on by administrator

Láčkovice australská (Cephalotus follicularis) je jediný zástupce čeledi láčkovicovité (Cephalotaceae) z řádu šťavelotvaré (Oxalidales) vyšších dvouděložných rostlin. Řadí se mezi masožravé rostliny.

Stupeň ohrožení podle IUCN

VU – zranitelný

Charakteristika

Láčkovice australská je vytrvalá drobná bylina o průměru listové růžice maximálně 10 cm. V přírodě tvoří často kolonie a nezřídka roste pospolu s dalšími masožravými rostlinami – rosnatkami. V závislosti na ročním období rostlina vytváří dva typy listů. Ve vnitřní části růžice rostou za zhoršených podmínek (kratší dny a nižší teploty) ploché kopisťovité řapíkaté celokrajné listy, v příznivém období vyrůstají na vnějším obvodu růžice listy modifikované v láčky podobné pastem láčkovek a sloužící k lapání drobného hmyzu. Láčky jsou až 5 cm dlouhé a vyrůstají na řapíku, který je na rozdíl od láčkovek připojen v zadní části láčky. Nad láčkou je nepohyblivé víčko s průsvitnými okénky, která slouží k desorientaci hmyzu. Kořist je lákána nektarem, vylučovaným na vnitřním okraji obústí. Trávení probíhá prostřednictvím trávicí tekutiny v láčce, obsahující enzymy a mikroorganismy.

Typickou kořistí láčkovice jsou v přirozeném prostředí mravenci. Květy jsou drobné, bělavé, pravidelné, šestičetné, oboupohlavné, seskupené v hustém vrcholičnatém květenství na dlouhém stvolu. Kalich je složen ze 6 lístků srostlých na bázi, koruna chybí. Tyčinek je 12, ve dvou kruzích. Gyneceum je svrchní, apokarpní, plodolisty jsou volné nebo srostlé na bázi, s jedním nebo dvěma vajíčky. Plodem je jednosemenný měchýřek.

Bublinatka jižní

Posted on by administrator

Bublinatka jižní (Utricularia australis) je jedním z mnoha druhů plovoucích masožravých rostlin rodu bublinatka (Utricularia).

Stupeň ohrožení podle IUCN

LC – málo dotčený

Výskyt

Roste téměř v celé Evropě, v Asii na severu Číny a Pákistánu, v Japonsku, Austrálii, na Novém Zélandu a na Papui-Nové Guineji. Ke svému růstu si vybírá převážně stojaté vody, které jsou bohaté na živiny, roste v okolí rybníků a jezer, v tůních, kanálech a příkopech s jen málo proudící vodou.

V České republice roste téměř na celém území, od nížin až do podhůří, je nejběžnější z bublinatek v ČR se vyskytujících. Roste hlavně ve vodách měkkých, kyselých až neutrálních, na plném slunci nebo v polostínu. Je velmi závislá na prostředí, zahubí ji např. alkalizace vody, deficit oxidu uhličitého nebo rozbujení řas a sinic.

Rozmnožování

Rozmnožuje se dvojím způsobem, pohlavně i nepohlavně. Při velmi vzácném pohlavním rozmnožování vyklíčí ze semene zapadlého v bahně mladá rostlinka která nemá zřejmé děložní lístky. Rostlinka vytvoří nejprve několik šídlovitých lístků vyrůstajících v husté růžici a teprve z jejího středu vyrůstá lodyha s listy. Převažující způsob rozmnožování je vegetativní, kdy původní rostlina rozdělením svého těla dává vzniknou několika dalším. Po končení léta s nástupem nižších teplot a zkracováním doby slunečního svitu rostlina začíná odumírat a zahnívat.

Rostlina ale zcela nezmizí, zůstanou po ní přezimující pupeny tzv. turiony. Po odehnití lodyhy zůstanou oválné bezobalné hnědozelené pupeny o velikosti 1 až 1,5 cm, ty klesnou na dno a tam přečkají nepříznivé období, musí projít obdobím chladu ale nesmí zmrznout. S příchodem jara a zvýšením teploty vody vyplavou k povrchu kde z nich vyrůstají nové rostliny. V tropech a subtropech vegetují rostliny celoročně a turiony se nevytváří. Vznikají však u rostlin které rostou v místech přes léto vysychající, tehdy mohou turiony nepříznivé období dlouhodobě přečkat v bahně a s příchodem deště z nich vyrostou opět nové rostlinky.

Lapání hmyzu

Lapací měchýřky slouží hlavně k polapení drobných vodních živočichů, např. buchanek, lasturnatek a hlavně perlooček. Mají vstupní otvor zakrytý víčkem, které se z vnější strany snadno otevře, z vnitřku ale otevřít nelze. Po stranách otvoru jsou štětinkaté výrůstky které drobným živočichům umožňují vniknout dovnitř, ale větším, kteří by mohli měchýřek poškodit, vstoupit zabraňují.

V měchýřku je podtlak, takže tlak vody při otevření pomáhá postrčit kořist dovnitř. Živočichové se nemohou z měchýřku dostat ven a zahynou tam, postupně se rozkládají a rostlina zvláštním orgánem vstřebává z jejích těl výživné látky. Protože bublinatka přijímá potravu jen z rozkládajících se přirozeně uhynulých živočichu, sama je nehubí, není vlastně rostlina masožravá, ale mrchožravá. Tato schopnost se stářím rostliny nemění, měchýřek může lapit kořist i několikrát za sebou. V různých částech lodyhy jsou různé počty měchýřků, na délce 10 cm bylo zjištěno od 100 do 200 měchýřků. Při průměrné rozrostlé rostlině ve středoevropských klimatických podmínkách je na ní je okolo 7000 měchýřků, které jsou navíc rozlišeny pro různě velkou kořist.