Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) je vytrvalá, příležitostně masožravá rostlina. Obvykle roste v půdě chudé na živiny, které si doplňuje lapáním drobného hmyzu. Je na severní polokouli nejrozšířenějším druhem rodu tučnice a jediným, který roste v České republice.
V Česku se nachází na Šumavě a v Krušných horách. V malých počtech se také vyskytuje v Orlických a Novohradských horách, v Brdech, na Českomoravské vrchovině a v Hrubém Jeseníku.
Stupeň ohrožení podle IUCN
LC – málo dotčený
Výskyt
Nejčastěji roste na podmáčených nebo často zaplavovaných loukách, v rašeliništích, slatinách, vřesovištích, prameništích, rákosinách a na březích potoků, rybníků, příkopů a melioračních struh, jakož i na mokvavých místech skal a v jejich vlhkých štěrbinách, lze ji nalézt také na odvalech po těžbě surovin. Vyskytuje se na dobře provzdušněných substrátech slabě kyselých až neutrálních, které jsou strukturou hlinité, písčité či drobně štěrkovité. Bývají to stanoviště slunná nebo polo stinná.
Vodu a částečně i živiny získává rostlina kořeny, ale i přímo listy, které se tisknou celou plochou k vlhkému podkladu. Listy s nástupem zimy usychají. Rostlina do příštího jara přežívá v podobě tzv. spícího (hibernujícího) pupenu, který vyrostl z listové růžice a je tvořen k sobě přitisknutými šupinami chránícími zárodky budoucích listů. Za vyhovujících podmínek se rostlina dožívá věku okolo deseti let. Při pěstování lze pupen přes zimu uchovat v chladničce při teplotě málo nad nulu a na jaře vysadit.
Masožravost
Pro doplnění živin, hlavně dusíku který bývá poměrně vzácný, si rostlina pomáhá pasivním lapáním drobných živočichů, převážně hmyzu. Horní povrch listu je porostlý velkým množstvím mikroskopických žlázek produkující lepkavý slizový výměšek, který se ve slunečních paprscích třpytí a láká hmyz. Ten se po usednutí přilepí a při snaze uvolnit se vybudí v listu tvorbu a vylučování trávicích enzymů. Nestravitelné díly, např. křídla, krovky, zůstanou přilepeny na listu.
Využití
V oblastech s hojným výskytem se využívalo enzymů obsažených v listech ke srážení mléka při výrobě tvarohu. Rostlina se také tradičně používala jako léčivka, v době květu se sušila její nať, ze které se dělal nálev používaný při snižování dušnosti, při křečích u černého kašle a proti mnoha dalším plicním neduhům, pomáhal také zvyšovat sekreci hlenu z horních cest dýchacích. Působí i jako insekticid